Příběh auta, které nikdo nechtěl – a které dnes všichni milují

Volvo 340 slaví padesátiny. Co bývalo terčem posměchu, je dnes vyhledávanou sběratelskou klasikou. Tohle je příběh jednoho velmi neobvyklého automobilu.

Přezdívali mu Remjohan – kvůli řemenově poháněné automatické převodovce. Když v roce 1976 přijel na trh, fanoušci Saabu se chechtali a příznivci Volva plakali. Přesto se z Volva 340 stal kultovní vůz se skutečnou sběratelskou hodnotou.

Jedna podzimní vzpomínka to vystihuje dokonale. Rok 1997, garáž kdesi u Sölvesborgu. Brankář Storken si právě pořídil Volvo 343 a celá parta se mu vysmívala. Kdo při zdravém rozumu kupuje takovou káru, když může mít solidní 240, říkali si tehdy.

Storkovi to ale nevadilo

Storken nikdy žádné problémy neměl. Byl klidný chlapík a za celou dobu, co s tím autem jezdil, ho do servisu nevezl ani jednou. Mezitím jiní bojovali s Volvem 142 – zeleným jako smrk v Dalarně, s pohonem zadních kol, které se ovládalo jako zaoceánský parník na kanálu.

Nenáviděný od první chvíle

Zapřisáhlí příznivci Volva tento model nikdy nepřijali za vlastní. Bylo to malé auto, podezřele holandské, které vtrhlo na jejich silnice. Dnes je z něj naopak rarita. Zachovaná čtyřsetčtyřicítka dokáže každého milovníka motorů přimět otočit hlavu.

Příběh tohoto vozu se začal psát v Nizozemsku na počátku 70. let. Malý výrobce DAF přemýšlel o nové generaci auta – přiměřeně velkého, dostupného a přitažlivého pro středoevropské rodiny té doby.

Jak se do toho zamotalo Volvo

Projekt se ale brzy vymkl z rukou. Malý DAF na jeho dokončení jednoduše neměl dost peněz. Proto se začal ohlížet severním směrem – třeba by Volvo mělo zájem. Pro Švédy to byla příležitost proniknout na trh menších vozů a přestat být vnímáni jako výrobci pojízdných kontejnerů.

Volvo nadšeně přiložilo ruku k dílu a přidalo švédské know-how z Göteborgu. Jenže v průběhu vývoje Volvo DAF celý odkoupilo. Proto byl výsledek uveden na trh nejprve jako Volvo 66. Pod kapotou seděl čtyřiadvacetistupňový motor Renault o objemu 1,4 litru a právě ten pověstný řemenový automat, jenž byl v té době v kategorii malých aut běžný.

Žádný okamžitý trhák

Přijetí bylo vlažné. V Nizozemsku si lidé stěžovali, že auto je příliš drahé – dostávali levný francouzský základ zabalený do jakési poloněmecké krabičky, a ta slavná švédská technologie Volvo se tam nikde nenašla. Volvo proto přistoupilo k přepracování modelu.

Výsledkem bylo Volvo 340, které spatřilo světlo světa v roce 1976. Tentokrát se do něj podařilo vpašovat tu jemnou dávku volvovského luxusu, kterou zákazníci očekávali. Prodeje se konečně rozjely. Vozy se vyráběly v Bornu v Nizozemsku a doma se staly skutečným bestsellerem – Holanďané to auto přijali za své, i když na něm nenápadně visela jiná značka.

Volvo přidalo na výkonu

O několik let později se Volvo rozhodlo model ještě vylepšit. Udělalo z něj víc volvo, než kdy předtím bylo, a doufalo, že tím změkčí i ta tvrdá švédská srdce. Doma to ale příliš nezabíralo. Volvo 340 zůstávalo autem pro babičky s mrzutým pudlíkem na předním sedadle. A samozřejmě pro Storkena – ale ten je kapitola sama pro sebe.

Konec výroby a znovuzrození jako klasika

V roce 1991 Volvo výrobu v nizozemské továrně ukončilo. Za celou dobu existence modelu sjelo z linky přes jeden milion kusů. V následujících letech byla většina zbývajících aut sešrotována. Dnes však zachované Volvo 340 z roku 1984 dosahuje na inzertních serverech ceny kolem 65 000 švédských korun.

Z opovrhovaného outsidera se stal vyhledávaný veterán. Velký dík patří všem nadšencům, kteří tato auta udržují při životě a připomínají světu, že i ti nejpodceňovanější hrdinové nakonec dočkají zaslouženého uznání.