Pravidla řazení do jízdních pruhů, která řidiči ignorují

Spousta řidičů prostě neví, jak se správně řadit na vícepruhových dálnicích. Výsledkem je chaos a zbytečné napětí mezi účastníky silničního provozu.

Znalosti dopravních předpisů v posledních letech prokazatelně klesají. Mnoho lidí se na řidičský průkaz připravuje sledováním videí na internetu nebo přebírá zlozvyky od svých rodičů, říká Jeanette Jedbäck Hindenburg, ředitelka školy pro výcvik učitelů autoškol.

Jedna z předních expertů na bezpečnost silničního provozu

Jeanette Jedbäck Hindenburg patří ke špičkovým švédským odborníkům v oblasti dopravní bezpečnosti. Pravidelně vystupuje v televizi i rozhlase a zároveň vede školu vzdělávající budoucí instruktory autoškol ve Stockholmu — to z ní dělá skutečnou autoritu ve všem, co se týká provozu na pozemních komunikacích.

– Podle sedmého paragrafu silničního řádu musí řidič jet vždy v pruhu nejvíce vpravo ve svém směru jízdy, pokud se nechystá odbočovat, vysvětluje Jeanette Jedbäck Hindenburg.

Důležitá výjimka, která vše komplikuje

Existuje ale jedna výjimka, jež situaci na silnicích výrazně zamotává.

– Před několika lety vstoupilo v platnost pravidlo, podle nějž toto nařízení neplatí tam, kde je maximální povolená rychlost 70 km/h nebo nižší. Na takových úsecích smí řidiči zůstat v levém pruhu, protože každé přeřazení do jiného pruhu s sebou nese určitá rizika, popisuje Jedbäck Hindenburg.

Problém ovšem spočívá v tom, že řidiči mnohdy vůbec nevědí, jaká rychlostní omezení v daném místě platí. Sama expertka by toto pravidlo nejraději přepsala.

– Takto bych předpis rozhodně nevytvořila. Jen přidělává problémy a vnáší do provozu nepořádek, říká.

Řidiči nesledují dopravní značky

Jedním z největších problémů je skutečnost, že řidiči si dopravního značení prostě nevšímají.

– Hodně lidí vůbec neví, jaká rychlost je na daném úseku povolena. Jedou tak, jak jedou ostatní okolo nich, říká Jeanette Jedbäck Hindenburg.

Jízda ve středním pruhu je všude, ale největší problém je ve městech

Jízda ve středním pruhu se vyskytuje po celém Švédsku, nejpalčivějším problémem je však ve velkých aglomeracích. Nespočet řidičů setrvává ve středním pruhu, i když pravý pruh zeje prázdnotou.

– Na venkově to lidé zvládají lépe. Ve Stockholmu je ale tolik vícepruhových silnic, že se tam řidiči ztrácejí. Například v oblasti Kungens Kurva vede jedna sjezdová rampa doleva, a tak si řidiči říkají, že zůstanou uprostřed, aby na ni stihli sjet. Jenže odbočení vlevo tvoří méně než jedno procento všech sjezdů, vysvětluje expertka.

Nad 70 km/h jsou pravidla zcela jasná

Pokud je rychlostní limit vyšší než 70 km/h, neexistuje žádná šedá zóna.

– Levé pruhy slouží výhradně k předjíždění a průjezdu záchranářských vozidel. Po dokončení předjíždění se musí řidič okamžitě vrátit zpět do pravého pruhu, zdůrazňuje Jeanette Jedbäck Hindenburg.

Pokuty jsou překvapivě nízké

Stát k tomuto problému nepřistupuje nijak přísně. Za jízdu ve středním pruhu sice hrozí pokuta, ale rozhodně nejde o závratnou částku.

– Paradoxně je vyšší pokuta za předjíždění zprava — ta činí 1 000 korun. Za jízdu ve středním pruhu zaplatíte jen 500 korun, konstatuje Jedbäck Hindenburg.

Znalosti dopravních předpisů se zhoršují

Expertka pozoruje znepokojivý trend: celková úroveň dopravní kultury ve Švédsku dlouhodobě klesá. Podle ní za tím stojí jeden klíčový faktor.

– V posledních letech lidé přicházejí na zkoušky čím dál hůře připraveni. Mnozí se učí z videí na internetu nebo trénují s rodiči, od nichž přebírají jejich chyby a špatné návyky, říká Jeanette Jedbäck Hindenburg.

Ve své každodenní práci se s jízdou ve středním pruhu setkává doslova neustále.

– Když jedeme s cvičným vozidlem a chceme předjet, stojí nám v cestě auto ve středním pruhu. Abychom manévr bezpečně dokončili, musíme změnit pruh hned čtyřikrát — a to je pro začínajícího řidiče skutečně náročná situace, popisuje.

Typicky švédský jev

Zdá se, že tento problém je ve Švédsku rozšířenější než v mnoha jiných zemích. Expertka má na to svůj vlastní výklad.

– My Švédové máme rádi zlatou střední cestu a neradi zaujímáme vyhraněné postoje. A tak jedeme prostředkem — a nemusíme se rozhodovat, uzavírá Jeanette Jedbäck Hindenburg s nadsázkou.