Gigantický zásobník vodíku ve Francii mění pravidla hry
Obrovský nález přírodního vodíku v severní Francii by mohl zásobovat miliony automobilů. První průzkumný vrt dosáhl hloubky 3 600 metrů a výsledky předčily veškerá očekávání. Zásobník se přitom táhne pod několika evropskými zeměmi.
Vodík patří k nejslibnějším alternativám fosilních paliv pro osobní i nákladní automobily. Klíčová výhoda je jednoduchá — při spalování nevzniká žádný CO2. Jenže tradiční výroba vodíku je energeticky náročná, a pokud pochází energie z fosilních zdrojů, klimatický přínos se dramaticky snižuje. Právě proto vzbudil objev přírodního podzemního vodíku v severní Francii před třemi lety obrovský zájem odborníků.
Nejhlubší vrt v historii projektu
Průzkumné vrtání provedla společnost Française de l'énergie (FDE) a dosáhla hloubky 3 600 metrů — což je podle samotné firmy nejhlubší vrt tohoto typu, jaký kdy byl realizován. Výsledky potvrdily, že zásobník je podstatně rozsáhlejší, než se původně předpokládalo.
„Dalším krokem po tomto objevu je vývoj nástrojů, které nám umožní přesně změřit koncentraci tohoto vodíku," uvedl Yann Fouant, tiskový mluvčí společnosti La Française de l'énergie.
Až 34 milionů tun vodíku — potenciálně největší zásobník na světě
Vědci se domnívají, že francouzský nález by mohl být největším přírodním zásobníkem vodíku na světě. Různé odhady naznačují, že zásobník se může rozprostírat až do Belgie, Lucemburska a Německa. Celkové množství vodíku by mohlo dosahovat až 34 milionů tun — dost na pohon milionů vodíkových automobilů.
„Toto je samozřejmě teprve začátek," říká vědec Martijn Peters.
Projekt REGALOR II: Léta výzkumu před zahájením těžby
Poté, co bylo potvrzeno, že vodík z tohoto zdroje lze skutečně těžit, začíná několikaletá testovací fáze zaměřená na hledání nejlepší metody extrakce. Projekt již dostal název REGALOR II.
„Stále je zapotřebí rozsáhlý výzkum toho, jak přesně lze vodík vytěžit ze země ekonomicky zodpovědným způsobem," zdůrazňuje Martijn Peters. Zásobník vznikl přirozenou cestou — podzemní voda reagovala se železem bohatými minerály, přičemž došlo k rozkladu vody na vodík a kyslík.
Infrastruktura stále zaostává — a vodík není bez nevýhod
Peters upozorňuje, že situace se výrazně liší od ropy a zemního plynu, kde lidstvo disponuje desetiletími zkušeností a propracovanou infrastrukturou. „Budou zapotřebí značné investice do výzkumu a vývoje. Navíc v mnoha případech stále chybí jasný regulační rámec," vysvětluje vědec.
Vodíkové automobily — tedy vozy poháněné vodíkem místo benzínu — zatím nesplnily naděje, které do nich někteří výrobci vkládali. BMW, Honda, Toyota ani Suzuki nedokázaly zajistit rozvoj čerpací sítě ve srovnatelném tempu, jakým rostla síť nabíječů pro elektromobily. Vodík navíc není zcela bez ekologických otazníků: v atmosféře vyvolává chemické reakce prodlužující životnost metanu a dalších skleníkových plynů.
Mohlo by to být zásadní pro budoucnost vodíkových aut?
Pokud se podaří zásobník efektivně zpřístupnit, mohlo by jít o přelomový moment pro celé odvětví. Přírodní vodík nepotřebuje energeticky náročnou výrobu — stačí ho těžit podobně jako zemní plyn. To by mohlo výrazně snížit náklady i uhlíkovou stopu spojenou s výrobou pohonné hmoty pro vodíková vozidla. Cesta od prvního vrtu k reálné těžbě však bude dlouhá a plná výzev.
