Nová daňová rána mění starší auta v bezcenný šrot
Čerstvá vlna zdanění v Británii způsobuje, že majitelé starších, přitom stále plně funkčních vozidel nemají jinou možnost než je sešrotovat. Roční daň může v přepočtu dosáhnout až 10 000 švédských korun — tedy částky, která mnohdy převyšuje samotnou tržní hodnotu vozu.
Co přesně vstoupilo v platnost 1. dubna 2026?
Od 1. dubna 2026 začaly v Británii platit další navýšení silniční daně, označované zkratkou VED. Tato změna vytváří mimořádně absurdní situaci pro majitele vozidel vyrobených v letech 2001 až 2017. Britský daňový systém trestá auta podle emisí CO2 prostřednictvím pevně stanovených pásem.
Vozy produkující více než 225 g/km CO2 nyní čelí roční dani pohybující se mezi 760 a 790 librami — v přepočtu zhruba 10 000 švédských korun. Jenže taková auta jsou na trhu ojetých vozů často k mání právě za tuto sumu, takže daň prakticky odpovídá celkové hodnotě vozidla.
Nejde jen o luxusní vozy a velké SUV
Ekonomicky neudržitelné vlastnictví se netýká výhradně prémiových značek. Do problematické zóny se dostaly i oblíbené britské modely s většími motory, konkrétně Ford Mondeo V6, Saab 9-3 V6, Land Rover Freelander 2, Jaguar X-Type a Volvo S80 T6. Tato vozidla se na trhu ojetinek aktuálně prodávají za 500 až 800 liber.
Jakmile roční daňová povinnost dosáhne stejné výše jako tržní cena auta, kupci jednoduše mizí. Stále pojízdná vozidla, která by klidně mohla sloužit ještě mnoho let, tak míří rovnou do šrotu, protože je nikdo nechce převzít i s náklady spojenými s jejich vlastnictvím.
Jaguar X-Type patří mezi modely postižené nejvíce
Právě Jaguar X-Type je příkladem vozu, na který tato situace dopadá zvlášť tvrdě. Podobně jsou na tom i varianty Saabu 9-3 s větším objemem motoru, jejichž provoz se stává finančně takřka neobhajitelným.
Nejhůře jsou na tom domácnosti s nízkými příjmy
Daňové zdražení dopadá nejtíživěji na rodiny, které už tak balancují na hraně svých finančních možností a spoléhají na starší, splacená auta jako na nutný dopravní prostředek pro každodenní život. Paradoxně se to děje v době, kdy průměrná životnost britských vozidel vzrostla na téměř deset let — oproti sedmi letům před dekádou.
— Je to toxická kombinace zastaralých pravidel a neustálého zvyšování sazeb s cílem plnit státní pokladnu, píše Rob Hull, automobilový redaktor portálu This is Money.
Systém kritizován pro svou nekonzistentnost
Další terč kritiky představuje vnitřní logika celého systému. Vozy registrované před březnem 2001 jsou totiž zdaněny podle objemu motoru, nikoli podle emisí. To v praxi znamená, že Lamborghini z devadesátých let může mít výrazně nižší roční daň než rodinné auto z roku 2007 s modernějším motorem.
Jinými slovy: starší supersport vyjde daňově levněji než průměrný rodinný sedan z éry, kdy automobilky teprve začínaly snižovat spotřebu a emise.
Jak podobné návrhy rezonují ve Švédsku?
Debata se nevede jen v Británii. Ve Švédsku přišel průmyslový odborník Ronny Svensson s návrhem zavést pro starší automobily trestnou daň ve výši 25 000 švédských korun ročně, přičemž vlastník by zároveň mohl získat srovnatelný šrotovný příspěvek. Návrh však vyvolal silné protireakce a ostrou veřejnou diskusi.
Britský případ tak slouží jako názorná ukázka toho, kam podobná politika může vést — a proč její dopady zasahují daleko za hranice ekologických cílů přímo do peněženek běžných lidí.
