Skrytý gigant pod mořským dnem
Téměř 300 metrů pod hladinou norského fjordu se ukrývá nejdelší podmořský silniční tunel na světě. Jde o jeden z nejvelkolepějších infrastrukturních projektů, jaké Norsko kdy realizovalo – a jeho výstavba si vyžádala tisíce výbuchů.
Práce začaly v roce 2013 a trvaly celých sedm let. Na rozdíl od mnoha jiných rozsáhlých tunelových projektů zde nebyly nasazeny obří razicí stroje. Místo toho se stavbaři rozhodli pro metodu, která lépe vyhovuje tvrdé norské hornině – vrtání a trhání. Metr po metru se vrtaly otvory do skály, plnily trhavinami a odpalovaaly. Celkový počet výbuchů potřebných k dokončení celé trasy dosáhl přibližně 15 000.
Jízda téměř tři stovky metrů pod mořem
Pro řidiče jde o dlouhou cestu osvětleným tunelem, kde vozovka nejprve prudce klesá a poté se opět zvedá – a to v hloubce téměř 300 metrů pod mořskou hladinou. Ryfylketunnel se táhne 14,4 kilometru mezi Stavangerem a oblastí Ryfylke.
Když byl tunel koncem roku 2019 otevřen, cestování v celém regionu se zásadně proměnilo. Trajektové linky, které byly dříve jedinou možností přepravy, mohly být v podstatě nahrazeny a doba cesty se zkrátila na zlomek původního času. Skutečná velikost projektu ale vynikne teprve tehdy, když se podíváme na to, jak byl tunel vlastně postaven.
Stavba ze dvou stran najednou
Aby se ušetřil čas, začalo se razit z obou stran současně – jedna čelba postupovala od Stavangeru, druhá z opačného konce fjordu. Po několika letech intenzivní práce se obě pracovní čety setkaly hluboko pod mořem, s překvapivě malými odchylkami. Tunel navíc netvoří jedna trubka, ale dvě souběžné roury – každý směr má vlastní jízdní pruhy, což zvyšuje kapacitu i bezpečnost.
Miliony kubíků vytěžené skály jako stavební materiál
Zároveň vyvstával jiný problém: obrovské množství materiálu, který bylo nutné z tunelu odvézt. Miliony kubických metrů horniny byly transportovány ven. Místo toho, aby skončily jako odpad, posloužily k výstavbě nových komunikací, navážkám a rozvoji území v okolí Stavangeru.
Obzvláště výjimečný je samotný hloubkový rekord. V nejhlubším místě leží vozovka téměř 300 metrů pod mořskou hladinou, kde je tlak vodního sloupce obrovský. Aby se předešlo průsakům vody, bylo nutné horninu před každým dalším odpalováním pečlivě utěsnit – do prasklin se čerpalo speciální cementové mléko.
Tisíce metrů kabelů a sofistikovaná technika
Uvnitř tunelu bylo zapotřebí rozsáhlé technické vybavení. Ventilační systém musí nepřetržitě odvádět výfukové plyny a přivádět čerstvý vzduch. Současně bylo nainstalováno propracované osvětlení, které má řidiče udržovat v bdělém stavu během dlouhé a monotónní jízdy.
Celková délka natažených kabelů dosáhla přibližně 1 400 kilometrů. Projekt nebyl malý ani po finanční stránce. Celý tunelový systém Ryfast, jehož součástí je i Ryfylketunnel, přišel dohromady na zhruba 6,4 miliardy korun. Samotný Ryfylketunnel stál údajně přes 6 miliard korun. Stavba byla z velké části financována půjčkami a mýtným – a právě proto řidiči dodnes platí za průjezd tunelem přibližně 140 korun.
Nové spojení pod fjordem a pohled do budoucnosti
Po dokončení stavby nevznikl jen tunel. Vzniklo zcela nové dopravní spojení pod mořem. Cesta, která dříve vyžadovala trajekt, trvá dnes autem jen asi čtvrt hodiny.
Na obzoru se přitom rýsuje ještě ambicióznější projekt. Plánovaný tunel Rogfast má být ještě delší – s celkovou délkou 25 kilometrů by po svém dokončení převzal titul nejdelšího podmořského silničního tunelu světa od Ryfylketunnelu.
