Sen o ekologické jízdě se proměnil v noční můru za milion

Koupili technologii budoucnosti a do svých ekologických vozů investovali přes milion korun. Jenže sen se rychle rozplynul a stal se noční můrou. Jejich krásná auta dnes mají hodnotu pouhých 1 000 korun za kus.

– Jsem tak sakra unavená. Už na to nemám sílu, říká Margrethe Wam Solvang.

Začalo to slibně – vodík jako dokonalá alternativa

Příběh rodiny Solvanových názorně ukazuje, jaká rizika skrývá role průkopníka nových technologií. V roce 2016 se rozhodli pořídit si první vodíkový vůz – Hyundai ix35. Vodíkové auto tehdy vypadalo lépe než elektromobil: dojezd srovnatelný s dieselem, rychlé tankování a nulové emise. Vše se zdálo dokonalé. V roce 2019 přidali do garáže druhý vůz, modernější Hyundai Nexo.

Z dokonalého koupě se stala finanční katastrofa

To, co vypadalo jako ideální vlastnictví auta, se záhy proměnilo v hotovou pohromu. Když se Margrethe nedávno pokusila své auto prodat prostřednictvím zprostředkovatelské služby, přišla ta konečná urážka. Nabídka od autobazaru? Přesně 1 000 norských korun. Za vozidlo, které jako nové stálo přes 600 000 korun a které technicky funguje naprosto bezchybně. Jediný problém je, že se s ním nedá jezdit.

– Obešla jsem i všechny autobazary v okolí. Nikdo naše auto nechce, říká Margrethe.

Vodíková infrastruktura se zhroutila po jediné explozi

Jak k tomu vůbec mohlo dojít? V době největšího nadšení pro vodík existovaly plány na rozsáhlou síť čerpacích stanic po celé Skandinávii. Jenže po dramatické explozi na jedné ze stanic v Sandvice v roce 2019 se investoři stáhli. Situace je dnes katastrofální. V celém Norsku funguje v praxi jediná vodíková stanice – v Hellesyltu, stovky kilometrů od většiny majitelů těchto aut.

Pro rodinu Solvanových každé tankování znamená výlet do švédského Håby – cesta tam a zpět čítá 40 mil. Někteří zoufalí majitelé vodíkových vozů dokonce začali vozit svá auta na přívěsném vozíku do Švédska, aby se mohli projet s plnou nádrží doma v Oslu.

Politici slibovali rozvoj infrastruktury. Nic z toho nesplnili

Manželé Solvanovi jsou zklamaní nejen z vývoje trhu, ale i z politiků, kteří vodík označovali za bezpečnou a perspektivní investici. Tehdejší ministři životního prostředí ujišťovali spotřebitele, že infrastruktura se bude systematicky rozvíjet. Nestalo se tak.

Celková ztráta: přes milion korun bez šance na návrat

Pokud rodina sečte odpisy, úroky a provozní náklady, celková cena jejich vodíkového dobrodružství přesáhla jeden milion korun. Peníze, které nikdy neuvidí.

– Vodíková auta nás stála daleko přes milion korun. S velkou rezervou, konstatuje manžel Arvid Wam Solvang.