Švédský řidič jel za spánku – zproštěn obvinění z řízení pod vlivem

Švédský řidič zproštěn obvinění z řízení pod vlivem drog – spal za volantem

Švédský řidič byl zproštěn obvinění z hrubého řízení pod vlivem návykových látek poté, co narazil do zábradlí na mostě Lidingöbron. Soud dospěl k závěru, že muž řídil automobil ve stavu somnambulismu – tedy za spánku.

Dramatická jízda Stockholmem skončila nehodou na mostě

Švédský muž v šedesáti letech narazil v květnu 2025 automobilem do bočního zábradlí mostu Lidingöbron – s proraženými pneumatikami a narkotiky v krvi. Jízda, která předcházela nehodě, byla skutečně nebezpečná. Svědci volali policii poté, co sledovali vůz jedoucí vysokou rychlostí ze čtvrti Vasastan, přičemž řidič se opakovaně málem srazil s ostatními účastníky provozu.

Pronásledování skončilo právě na mostě Lidingöbron, kde muž havaroval do svodidel. Když na místo dorazila policie, seděl muž u krajnice vozovky.

Extrémní ospalost a drogy v krvi

Přivolaní policisté popsali muže jako mimořádně otupělého – obtížně mluvil a sám přiznal závislost na lécích na spaní. Krevní testy prokázaly přítomnost zolpidemu, návykové látky klasifikované jako narkotikum. Muž byl následně obžalován z hrubého řízení pod vlivem drog.

Státní zástupce argumentoval tím, že obviněný požil tak velké množství přípravku, že představoval zjevné ohrožení bezpečnosti silničního provozu. Stockholmský okresní soud se s tímto hodnocením ztotožnil – a přesto muže zprostil obvinění.

Somnambulismus jako právní obhajoba

Obhajoba předložila argument, že muž se nacházel v takzvaném somnambulním stavu – jinými slovy řídil auto jako náměsíčný, zcela bez vědomého vnímání svého jednání. Somnambulismus je u zolpidemu známý, byť vzácný, nežádoucí účinek.

Stockholmský okresní soud ve svém rozsudku konstatoval, že státnímu zástupci se nepodařilo vyvrátit tvrzení obžalovaného, že v době jízdy spal. To byl pro soud zásadní bod celého případu.

Proč soud nemohl muže odsoudit

Rozhodující okolností pro zprošťující verdikt byl fakt, že muž nevěděl, že mu lék může způsobit náměsíčnou jízdu autem. Právě to bylo klíčové. Protože si nebyl vědom svého jednání, chyběl nezbytný právní úmysl, který je podmínkou pro vydání odsuzujícího rozsudku.

Případ tak otevírá zajímavé otázky o hranicích trestní odpovědnosti v situacích, kdy pachatel jedná bez vědomého úmyslu – ať už v důsledku léků, nemoci nebo jiného stavu změněného vědomí.