Značka, která mate turisty. Pozor, ať nedostanete pokutu.

Tato zvláštní dopravní značka pravidelně přivádí turisty do rozpaků. Víte, co vlastně zakazuje?

Tuto ceduli najdete ve slunném Itálii. Označuje zákaz přepravy nákladu, který by mohl znečistit vodu. Ve Švédsku existuje její obdoba označená jako C9 v registru dopravního úřadu Transportstyrelsen. Cestování autem do zahraničí přináší celou řadu zajímavých výzev – a dopravní značení bývá občas pořádný hlavolam.

Když jsou značky ve dvou zemích stejné unie takto odlišné, mnoho řidičů se oprávněně pozastaví. „Existuje úmluva OSN o dopravním značení, kterou Švédsko podepsalo. Značky by měly být snadno rozpoznatelné při cestování mezi zeměmi," vysvětluje Kristofer Elo, expert a analytik švédského dopravního úřadu Transportstyrelsen.

Obě značky přesto dodržují pravidla

Italská i švédská značka splňují předpisy týkající se zákazových značek. Obě jsou kulaté s červeným okrajem. Jenže podobnosti tím v podstatě končí.

„Výstražné značky musí být trojúhelníkové, zákazové kulaté s určitým barevným schématem. Například červená symbolizuje nebezpečí a neměla by se používat jinde. Jakmile přijdeme na informační značky, hranice se stávají mnohem složitějšími," říká Kristofer Elo.

Švédská značka se vztahuje na nebezpečné zboží obecně. Italská naproti tomu konkrétně zakazuje přepravu látek hrozících znečištěním vody. Jde vlastně o kulturní záležitost. Itálie je hustě osídlená země a čistá voda byla problémem po celé její dějiny. Na počátku 20. století způsobovala kontaminovaná voda malárii v jižní Itálii – dokud se Mussolinimu nepodařilo odvodnit bažiny a zlikvidovat ohnisko nákazy.

Proto tuto značku potkáte po celé Itálii na každém kroku. Je výmluvná, ale zároveň možná trochu záhadná. Vznikla totiž čistě z italských podmínek a potřeb. „Ve Švédsku pracujeme možná s trochu střídmějšími symboly. Ale nám to tady funguje dobře," dodává Kristofer Elo z Transportstyrelsenu.

Fakta: Vídeňská úmluva o dopravním značení

Poprvé se země sešly k projednání společných pravidel pro dopravní značení už v roce 1949. Evropské státy se tehdy dohodly na zavedení systému značek srozumitelných pro všechny řidiče. Ke zpřísnění společných pravidel pak došlo koncem 70. let – vše s cílem usnadnit mezinárodní přepravu a volný pohyb mezi státy.

Podle Vídeňské úmluvy musí mít dopravní značky jednotný standard. Zákazové značky jsou kulaté, výstražné trojúhelníkové. Problémem ale zůstává symbolika. Různé země používají různý grafický jazyk, a tak tatáž myšlenka může vypadat v každé zemi úplně jinak.