Bílé, žluté, modré a zelené zná skoro každý. Ale oranžová?

Většina řidičů v Česku dobře zná různé barvy registračních značek. Jenže málokdo tuší, že ve Švédsku mohou mít auta také oranžové registrační značky. Co přesně taková oranžová tabulka znamená a proč vůbec existuje?

„To je novinka, která za mých časů vůbec neexistovala," říká rallye-královna Ramona Karlsson s úsměvem.

Oranžová značka patří závodním vozidlům

Ramona Karlsson je jméno, které švédský motorsport nezapomene. Před téměř patnácti lety tato závodnice z Västergötlandu otřásla světem motorů – po boku navigátorky Miriam Walfridsson. Právě proto není nikdo vhodnější, kdo by vysvětlil záhadu oranžových SPZ.

„Jsou určené závodním autům, když se pohybují po veřejné komunikaci. Třeba při přesunech mezi etapami nebo mezi startem a cílem," vysvětluje Ramona.

Kdy oranžové značky vznikly?

Oranžové registrační značky pro závodní vozidla byly ve Švédsku zavedeny 1. ledna 2014. Před tímto datem jezdily soutěžní vozy se stejnými tabulkami jako běžná auta, což bylo matoucí pro ostatní účastníky silničního provozu.

„Díky oranžové barvě je hned jasné, že jde o závodní vůz, a ne o běžné auto," dodává Ramona. Ve Švédsku je tak legální, aby závodní vozidla jezdila po veřejných silnicích – ovšem pouze v přímé souvislosti se soutěží.

Kdo stojí za touto změnou?

Změnu prosadil švédský Dopravní úřad, který usoudil, že je nezbytné, aby běžní řidiči dokázali závodní vozy na silnici jednoznačně rozlišit.

„Oranžová značka se přiděluje automobilu nebo motocyklu po registrační technické prohlídce, při níž je vozidlo zařazeno jako závodní. To znamená, že smí jezdit po veřejné komunikaci výhradně mezi speciálními etapami v rámci oficálních soutěží," vysvětluje Christoffer Kärrdahl z oddělení vozidel švédského Dopravního úřadu.

Rallye-královna vypráví o své kariéře

Je to skoro dvacet let, co Ramona Karlsson prorazila ve světě rallye s pořádným hlukem. Svou cestou k motorsportu si razila cestu neobvykle – bez zázemí v motoristické rodině a bez velkého rodinného kapitálu.

„Neměla jsem ty finanční možnosti jako jiní. Ale když člověk opravdu chce, jde to. Vyrůstala jsem s tátou, který měl malou enduro motorku. Jezdili jsme pro zábavu a takhle to celé začalo," vzpomíná Ramona.

Od dvou kol ke čtyřem

Na motorce začala závodit velmi brzy. Pády se však opakovaly tak často, že její rodiče poblíž Falköpingu začali mít obavy o svou temperamentní dceru.

„Padala jsem pořád, a tak se rodiče ptali, jestli by nešlo jezdit v něčem, co by mi chránilo hlavu," směje se Ramona.

Jako dvanáctiletá začala vyhrávat závody. S přibývajícími lety rostly i její schopnosti – natolik, že se mohla měřit s nejlepšími rallye jezdci na světě.

„Začínala jsem závodit za Subaru. Pak přišla finanční krize v roce 2008 a Subaru program ukončilo. Tak jsem si založila vlastní tým. Závodili jsme ve světovém šampionátu, na mistrovství Švédska i na dalších velkých podnicích. Bylo to hodně práce, ale stálo to za to," líčí.

Když život předběhne závodění

Pak ovšem přišel životní zlom. Touha po rodině nakonec přehlušila žízeň po titulech. Když se Ramona stala poprvé matkou, závodní kariéra šla stranou.

„Když se mi narodily děti, rallye kariéra se zastavila. Od té doby se pohybuji v motorsportu jinak – mimo jiné tím, že říkám dětem a mladým lidem, že na to, abyste závodili, nemusíte pocházet z motoristické rodiny," říká.

Od motorsportu se ale zcela odpoutat nedokáže. Ramona stále drží několik prstů v motoristickém světě.

„Teď pendlujeme mezi Kilem, kde máme základnu, a domovem v Portugalsku. Ale řídit rallye znovu by bylo skvělé. Kdyby mi někdo přistavil auto, ráda bych naskočila," přiznává.

Možný návrat na scénu?

Ramona Karlsson comeback skutečně nevylučuje. Jak děti rostou, myšlenky na závodění se vracejí. Dokonce to zašlo tak daleko, že o věci mluvila se svou věrnou navigátorkou.

„Opravdu jsem mluvila s Miriam o tom, že bychom se mohly znovu rozjet. Možná ne na té úrovni, na které jsme byly dřív. To vyžaduje obrovské množství času a ona má doma také dvě malé děti," vysvětluje Ramona.

Zdá se, že zájem o motory je v rodině dědičný. Jedno z jejích dětí projevuje přirozené nadání pro máminu vášeň.

„Nejmladší vypadá technicky nadaný a rád jezdí. Nedávno ale sjel čtyřkolkou do záhonu. Zatímco ten starší dává přednost šachům," uzavírá Ramona Karlsson se smíchem.

Různé barvy registračních značek ve Švédsku

Bílá: Používá se pro většinu osobních automobilů, nákladních vozidel a autobusů.
Žlutá (taxi / dočasná): Označuje taxíky, aby je cestující snadno poznali. Žluté značky se také vydávají jako náhradní, pokud jsou originální ztraceny.
Zelená: Používají ji autobazary a výrobci pro vozidla, která nejsou registrována nebo jsou odhlášena – například při zkušebních jízdách.
Modrá: Přiděluje se vozidlům zahraničních ambasád, konzulátů nebo mezinárodních organizací.
Oranžová: Určena pro závodně registrovaná vozidla, která smějí jezdit po veřejné komunikaci výhradně v souvislosti se závodem nebo tréninkem.